Dopis přátelům

Tento dopis jsme rozeslali  1. února svým přátelům a známým.
Velký ohlas, který následoval, stál u zrodu těchto webových stránek.

Milí přátelé,

srdečně Vás zdravíme. Jsme velmi zkroušení z konečné fáze volební kampaně a z výsledku, který tato kampaň plná lží, napadání a manipulace zatím přinesla. A to nejen v podobě procentuálního výsledku, ale v podobě zlé setby kolem nás. Co všechno může vzklíčit už jenom z těch emotivních vln lží a nenávistného rozdělování lidí na „my“ a „oni“?

Ve svém velmi trefném komentáři v Lidových novinách ve středu 30. ledna píše Dalibor Balšínek: „Rozsévat společenskou nenávist a národnostní vášně je právě po zkušenosti s německým nacismem zločin.“

Vnímáme to stejně. Je nám nesmírně trapně za to, jak málo zná náš národ svou vlastní nedávnou historii a jak snadno jsou lidé stále manipulovatelní. Těžko slovy vyjádřit omluvu panu Schwarzenbergovi za všechny urážky, které musel vyslechnout – ať už byly pronesené s úmyslem ublížit a očernit, nebo byly papouškované z nevědomosti a hlouposti.

Zaregistrovali jsme dokonce výroky voličů, jako: „Na oběti nacismu se prostě nezapomíná, a tak není možné volit Schwarzenberga.“ To už jsou plody účelové kampaně, která se skutečně neštítila odporného očerňování a nactiutrhání.

Závěr volební kampaně nás, kdo jsme vyrostli za doby budování socialistické společnosti, přenesla před rok 1989. Podobně fungovala tehdejší propaganda. Můžeme se zlobit na lidi, kteří i teď, zavaleni lží „na druhou“ přímo z televizní obrazovky, znejistí? Můžeme se divit, že jsou lidé, kteří podlehli cílené „masáži“, když nebyl čas na to, aby se k nim vůbec nějaké vysvětlující pravdivé informace dostaly? A je vůbec možné v dohledné době všechny ty lži, které už stihly zapustit kořeny, nějak rozptýlit?

Někteří lidé se s povolební realitou smiřují se slovy: „máme prezidenta, jakého si zasloužíme“, nebo: „jsme prostě hloupý národ“. Dokonce zazněl i hlas, že ve sportu fauly být nesmějí, ale k politice prostě patří. Nemyslíme si to – slušnost je jen jedna a má stejné místo ve sportu, jako v politice. Pokusy o fauly jsou všude – jenže ve sportu je dobrý rozhodčí registruje a trestá. Průběh volební kampaně žádný rozhodčí nesleduje, ale pokud věříme, že žijeme v právním státě, kde by měl zákon platit pro všechny, pak bychom si měli uvědomit, že na faul můžeme (a dokonce bychom měli!) „zapískáním na píšťalku“ upozornit sami. Máme na to sedmidenní lhůtu, která začíná běžet den po zveřejnění výsledku volby Státní volební komisí; roli rozhodčího pak přebírá Nejvyšší správní soud. Ať už pak rozhodne jakkoli, i tady platí: kde není žalobce, není soudce.

Bagatelizující řeči o tom, že to „jinde není lepší“ a že se „pozemské spravedlnosti stejně dovolat nelze“, nemohou být omluvou pro to, aby člověk jen mlčky přihlížel, je-li svědkem nekalých praktik a porušení zákona. Mnoho lidí z generace našich prarodičů a rodičů si možná přivyklo myšlence, že člověk proti bezpráví a svévoli stejně nic nezmůže. My se ale nechceme dívat s rukama v klíně, jak si na něco podobného zvyká naše generace a generace našich dětí.

Nejde jen o to, že byl pošpiněn a znevýhodněn jeden z kandidátů. Jde o princip. Komukoli, kdo se hlásí k morálním zásadám, a to bez ohledu na to, zda volil a koho volil, by mělo vadit, že se nečistými způsoby, v rozporu s psaným zákonem i s nepsanými zákony slušnosti, dosáhlo nějaké výsady – v tomto případě dokonce prezidentského křesla.

Co se samotných voleb týká:

přečetli jsme si volební zákon; v § 35 odst. 2) stojí: „Volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech zveřejňovány nepravdivé údaje“, a v tomtéž paragrafu odst. 3): „Propagace nebo volební agitace šířené prostřednictvím komunikačních médií musí obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli; to platí obdobně i pro sdělení v neprospěch kteréhokoli kandidáta na funkci prezidenta republiky.“

V § 66 nazvaném „Ochrana ve věci volby prezidenta“ se v odst. 2) píše: „Návrh na neplatnost volby prezidenta může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby prezidenta.“

Navrhovatelem může být každý volič zapsaný do tzv. stálého seznamu (voličů).

Iniciativa Růžový panter, která – zdá se – vychází prakticky ze stejných východisek, jako naše úvahy, sbírá podpůrné podpisy pod text, který zatím nebyl zveřejněný (nevíme, zda po zveřejnění bude možné text využít pro vlastní individuální podání). Podpisy, které se teď shromažďují, budou ovšem mít „jen“ morální hodnotu – nenahrazují vlastní podání návrhů a nebudou mít, obáváme se, pro soud zřejmě žádnou váhu. Sami jsme zvědaví, jaký text lidé kolem tohoto sdružení vytvoří, ale zároveň se s přáteli a ve spolupráci s právníkem zamýšlíme nad vlastním podáním návrhu na zneplatnění druhého kola prezidentské volby.

Pokud byste se chtěli s naším výsledným textem seznámit (měl by být hotov v neděli 3. 2.), rádi Vám jej pošleme. Třeba by tato informace zajímala i někoho dalšího ve Vašem okolí, kdo také sledoval volební kampaň a je z jejího průběhu vážně zneklidněný.

Podle informací, které máme k dispozici, je lhůta pro podání do úterý 5. února, při poštovním podání platí datum poštovního razítka.

Není nám jedno, co děje kolem nás. Už dlouho. Ze stejného postoje jsme před více než dvaceti lety založili Nadační fond Klíček. Po celou dobu jeho existence se setkáváme s rodiči, kteří přestávají být pasívní a zažívají mnohdy nečekanou proměnu, jaká se uděje ve chvíli, kdy se rozhodnou vzít zodpovědnost za své záležitosti do vlastních rukou. Možná i tato zkušenost nás nutí a povzbuzuje ohradit se proti tomu, čeho jsme byli v posledních dnech volební kampaně svědky. Během své práce jsme také opakovaně viděli to, čemu lidé říkají zázrak – milost uzdravení v beznadějné situaci přicházela do rodin jako velký dar a v nás, kdo jsme mohli být takovým událostem nablízku, to posilovalo naději, že by člověk nikdy neměl přestat doufat.

Ani teď se nepřestáváme modlit za milost – protože říkat, že máme, co si zasloužíme, by zároveň znamenalo přestat s vděkem vnímat všechny dobré dary, které každý den nezaslouženě dostáváme.

Markéta a Jiří Královcovi

V Malejovicích dne 1. února 2013