Text našeho podání

Text našeho podání ve formátu MS Word.

Nejvyšší správní soud
Moravské náměstí 6
657 40 Brno

NÁVRH NA NEPLATNOST VOLBY PREZIDENTA
PODLE § 66 zákona č. 275/2012 Sb.

I.

Navrhovatelé:

  1. Jiří Královec, (…)
  2. Markéta Královcová, (…)
  3. další navrhovatel

II.

Navrhovatelé se tímto návrhem domáhají prohlášení výsledků druhého kola volby prezidenta republiky konaného ve dnech 25. a 26. ledna 2013 za neplatné, a to z těchto důvodů:

Podle § 35 zákona 275/2012 Sb. odst. 2 musí volební kampaň probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech zveřejňovány nepravdivé údaje.

Podle odst. 3 téhož paragrafu „propagace nebo volební agitace šířené prostřednictvím komunikačních médií musí obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli; to platí obdobně i pro sdělení v neprospěch jakéhokoli kandidáta na pozici prezidenta republiky“.

Zákon o volbě prezidenta definuje volební kampaň velmi široce, neboť kampaň podle této definice zdaleka není svázána pouze s činností kandidáta a jeho týmu. Zákon výslovně hovoří i o tom, že kampaní se rozumí: „jakákoli propagace kandidáta na funkci prezidenta republiky a volební agitace v jeho prospěch, zejména veřejné oznámení na jeho podporu nebo sloužící v jeho prospěch“, a také o tom, že „Za volební kampaň se považuje i sdělení v neprospěch jiného kandidáta na funkci prezidenta republiky.“

III.

Navrhovatelé přistoupili k podání tohoto návrhu poté, kdy jako občané a svědci volební kampaně zjistili z vlastní přímé zkušenosti i z veřejných zdrojů, zejména médií, že kandidát Miloš Zeman a členové jeho volebního štábu soustavně a notoricky porušovali výše uvedená ustanovení zákona, a to tak hrubým způsobem, že tato porušení mohla ovlivnit výsledek volby prezidenta.

Z tohoto důvodu mají za to, že je třeba, aby soud rozhodl na základě tohoto podání, zda volební kampaň Miloše Zemana porušila zákon a zda byla vedena čestným a poctivým způsobem. Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že uznání legitimity nedávno proběhlé volební kampaně by bylo velmi nebezpečné nejen proto, že tato kampaň porušila zákon, jak dále uvedeno, ale také proto, že kampaň byla zvláště ve svém závěru vystavěna na lživých tvrzeních, a to takového rázu, který nebezpečným způsobem zasáhl do společenského a občanského smíru a demokratických poměrů České republiky. Závěrečná část volební kampaně byla vedena ze strany Miloše Zemana a jeho štábu způsobem, pro který existuje označení již z antiky – contra bonos mores – tedy proti dobrým mravům. Tato část kampaně však byla nejen proti těmto dobrým mravům, ale svými nacionalistickými, šovinistickými a xenofobními tendencemi ohrožovala i demokratické základy ČR a byla v rozporu s Listinou základních práv a svobod, která garantuje základní demokratické a lidské hodnoty, jimiž se doposud vyznačovala Česká republika jakožto součást Evropské unie. Kampaň však akcentovala i sociální rozdíly a sociální stratifikaci společnosti, neboť byla postavena na sociální nesmiřitelnosti, jež svojí intenzitou připomněla neblahou třídní propagandu bývalého komunistického režimu. Nejde navíc jen o to, že podle našeho názoru byl výrazně poškozen a znevýhodněn jeden z kandidátů – faktická legitimizace způsobu a metod, jimiž byla kampaň vedena, je alarmující zprávou pro demokratickou společnost jako celek, nejen pro ty, jejichž favorit neuspěl.

Při posuzování způsobu vedení kampaně a jejího reálného dopadu pro účely tohoto podání k Nejvyššímu správnímu soudu je třeba reflektovat, že žádný z prvků kampaně nefunguje sám o sobě, ale vždy v kombinaci s ostatními, a že nečestný a nepoctivý průběh kampaně, který tímto podáním napadáme, nespočívá pouze v jejích jednotlivých konkrétních, nečestných a nepoctivých krocích a explicitních lžích, tedy v jednání contra lege, ale také v propojení tohoto protizákonného jednání s takovými prvky volební kampaně, jež jsou samy o sobě z pohledu zákona nenapadnutelné.

Je to patrné například v oficiálním volebním letáku Miloše Zemana určeném pro mimopražské oblasti, v němž je tento kandidát prezentován pozitivním popisem, který sice sugeruje, že se popisovanými vlastnostmi a činy liší od druhého kandidáta Karla Schwarzenberga, ale explicitně to nevyjadřuje, takže z hlediska zákonnosti není taková prezentace napadnutelná. Jak již naznačeno, samostatná vyjádření v tomto smyslu je možno považovat za nezávadná, ale v kontrastu s výrazně se lišící osobností druhého kandidáta, Karla Schwarzenberga, zejména jeho minulostí, historickým pobytem, rodinnými poměry, rozsahem majetku a jeho lokalitou, je výsledek takové konfrontace krajně neobjektivní, tendenční a účelově usilující o vykreslení tohoto kandidáta v tak nepříznivém světle, aby se voličům druhé strany jevil jako osoba nepřátelská nejen vůči voličům, ale vůči celému českému národu. Dokumentujeme to na těchto jednotlivých výrocích: a) jsem Čechem, který se v České republice narodil, celý život tu žil a nikdy by nechtěl žít jinde, b) znám starosti lidí, kteří žijí v obcích – sám jsem jedním z nich, c) vím, kolik stojí chleba a léky. Vím, jaké problémy dělá rodinám neustálé zdražování, d) nikdy jsem nežil rozmařile a vážil jsem si čestných lidí více než drahých věcí, e) vší silou jsem vždy hájil zájmy České republiky a nepodvolil se žádným cizím tlakům, f) jsem českým kandidátem. A dále g) (Miloš Zeman) Českou republiku nikdy nezradil.

Tyto informace, které samy o sobě jsou nezávadné (a ponechme pro účel tohoto podání stranou otázku, zda a do jaké míry jsou všechna tato tvrzení pravdivá), se však v konfrontaci s kandidátem, který ne vlastní vinou nemohl po celý svůj život žít ve své vlasti, když jako nepřítel komunistického režimu musel odejít do zahraničí (odkud se výrazně angažoval za obnovení demokracie a svobody vlasti), a v konfrontaci s touto jinou osobní, rodinnou a sociální situací Karla Schwarzenberga, stávají receptem na dehonestaci Karla Schwarzenberga, neboť jej implicitně prezentují jako cizáka a osobu stojící mimo český národ a Českou republiku (srovnejme toto pojetí s výroky současného prezidenta Václava Klause, jež se staly součástí volební kampaně – viz dále). Tím se ovšem do celé volební kampaně vnášejí konfrontační, negativistické prvky, jež mají nepoctivým způsobem zvýhodnit jednoho kandidáta před druhým. V tomto podání přinášíme důkazy, které charakterizují takto negativně – a především nečestně a nepoctivě – vytvářenou volební kampaň zaváděnou Milošem Zemanem a jeho štábem do veřejného prostoru. Tolerovat takovou kampaň a uznat ji jako akceptovatelnou znamená vyslat do tohoto veřejného prostoru signál, že slušnost se nevyplácí, že lpění na morálce je projevem slabosti a že účel světí veškeré použité prostředky, včetně těch nejhrubších.

Takováto kampaň, jak ještě dále uvedeme, nebezpečně ohrožuje nejen základy společnosti, duch demokratického kompromisu a stupeň dosaženého soužití občanů různých politických přesvědčení a různého sociálního postavení, ale je rozkladným elementem, jehož cílem a důsledkem je rozdělení společnosti na základě uměle konstruovaných protikladů a sugerovaných nebezpečí. Ukáže-li se, že tyto negativní a nečestné tendence beztrestně vedou k dosažení úspěchu, hrozí nám, že se stanou normou při jakékoli jiné (nejen) volební příležitosti, nyní třeba při příštích parlamentních volbách v roce 2014.

Při posuzování výše uvedených jevů a souvislostí je třeba mít na mysli i to, že voleb se účastní i voliči, kteří díky místu svých bydlišť, míře dosaženého vzdělání či dalším sociálním okolnostem nemají dostatečné kapacity a prostředky k tomu, aby prezentované informace o kandidátech dokázali ověřit, srovnat s údaji v jiných informačních zdrojích a posoudit jejich pravdivost. Sem patří zejména starší lidé odkázaní výhradně nebo převážně na přímá média – zejména televizi a rozhlas, nebo skupiny občanů, v nichž použitá polopravdivá nebo vysloveně lživá témata vyvolávají pocity ohrožení a strachu, které jsou silnější než jakákoli racionální argumentace (nacionální témata, otázka tzv. dekretů prezidenta Beneše a údajné majetkové nároky sudetských Němců). Média bohužel nemají takovou moc, aby mohla účinně odstraňovat následky nepoctivě a účelově použitých prvků  volební kampaně. V tomto případě neplatí premisa, že si volič může z volební propagandy udělat vlastní názor, neboť lživá odpověď, např. v televizní diskusi, kdy jsou kandidáti pod časovým tlakem, umožní straně používající lži a polopravdy s jejich pomocí získávat zdánlivou argumentační převahu, neboť druhá strana již nemá v časově vymezeném prostoru možnost na takové argumenty reagovat a tím se v pozitivním dojmu vyrovnat protikandidátu, nebo jej předčit. Vyvrácení lži až po diskusi, byť třeba v médiích, již nemůže napravit její účinek z průběhu vlastní diskuse, která k obrazovkám přitáhla mnohem více voličů, než kolik si jich může později v médiích přečíst pravdivé vysvětlení. K faktické korekci tedy dochází až po pořadu, v jiném čase, v jiném prostředí, a již mimo onu mimořádnou pozornost diváků a posluchačů. Ke korekci u voliče, který spadá do „ohrožené“ skupiny (tedy skupiny lidí majících limitovaný přístup k informačním zdrojům a/nebo lidí, kteří jsou – z různých důvodů – snáze ovlivnitelní manipulací), již mnohdy nedojde, neboť opravenou informaci zachytí pozdě nebo vůbec, popřípadě jí pod formativním vlivem prvotní expozice lži už nevěnuje patřičnou pozornost. Tento princip účelového zakončení argumentačního řetězce lží se v klíčových momentech kampaně projevil několikráte – nejzásadnějším způsobem asi v pořadu TV Prima Family (18. 1.), kde Miloš Zeman účelově prosadil nepravdivou informaci o výroku Karla Schwarzenberga z předešlého dne (viz dále), i v pořadu Prezidentské finále na ČT (24. 1. – 1,6 miliónu diváků!), kde odkazem na neexistující článek – což ovšem v danou chvíli divák nebyl schopen ověřit –  deklaroval podporu Bernda Posselta Karlu Schwarzenbergovi.

Zákonodárce si možnosti použití účelových lží a jejich vlivu na jednotlivé skupiny elektorátu byl vědom, o čemž svědčí právě odkaz na etické principy uvedené v § 35, odst. 2 a 3 volebního zákona. Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že právě tyto etické principy nejsou v zákoně uvedeny jen proklamativně, ale že jsou relevantní a důležitou výkladovou částí zákona a že mají sloužit právě k uvedené korekci či zrušení volebního výsledku, jehož bylo dosaženo v důsledku jejich porušení.

IV.

Základní porušení volebního zákona

V následujícím výčtu uvádíme ty momenty volební kampaně, které podle nás výrazně porušily volební zákon takovým způsobem, který zakládá důvody pro vyvození následků z porušení principů uvedených v § 35, odst. 2 a 3 volebního zákona. Tento výpočet není vyčerpávající, jde jen o přehled některých podstatných bodů, které podle navrhovatelů mohly ovlivnit výsledek voleb, a tím způsobit jejich neplatnost.

1) Ve vysílání kandidátského duelu na programu ČT 24 ze dne 17. 1. pronesl Karel Schwarzenberg z podnětu moderátora Václava Moravce výrok o tom, že Benešovy dekrety po přijetí Listiny základních práv a svobod neplatí, a o poválečném odsunu německého obyvatelstva pak tato slova: Já jsem vždycky říkal, a na tom trvám, že to, co jsme v roce čtyřicet pět spáchali, by dneska bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv a asi by se tehdejší vláda včetně prezidenta Beneše ocitli u soudu v Haagu.

Následujícího dne ve vysoce sledovaném duelu TV Prima Family Miloš Zeman výše uvedené vyjádření Karla Schwarzenberga zásadním způsobem zkreslil slovy (doplněnými výrokem o tom, že si Karla Schwarzenberga přestává vážit):

„Pan ministr ve čtvrtek označil Edvarda Beneše za válečného zločince, který patří před haagský tribunál. Tak jsem si jako mírný protest dal na klopu českou vlajku.“

Sémantický a logický význam tohoto Schwarzenbergova výroku však takovýto výklad neumožňuje. Schwarzenbergova formulace neobsahuje hodnotící soud vůči jednání prezidenta v minulé době, ale toliko v konfrontaci s dnešní dobou, tedy právně ex nunc, nikoli ex tunc. Výrok o Haagském tribunálu explicitně má co dělat s dnešní dobou, nikoli s rokem 1945. Způsob argumentace Miloše Zemana tedy nebyl ani čestný, ani poctivý. Byl jednoduše podvodný. A podvod je jednáním, jehož skutková podstata spadá do režimu trestního zákona.

S výše uvedenou interpretací se zcela kryje reakce Karla Schwarzenberga: „Já jsem toto nikdy o Edvardu Benešovi neřekl. Já jsem jenom řekl, že – a to je pravda – za obdobné činy se dneska bývalí politici či generálové bývalé Jugoslávie nebo z Afriky dostávají právě před mezinárodní trestní soud.“

Miloš Zeman, vědom si toho, že daný spor není možné z technických a časových důvodů rozhodnout v probíhajícím pořadu (jednak proto, že TV Prima nemá přístup k materiálům ČT a pořad byl limitován scénářem, a dále i s ohledem na to, že v pořadu TV Prima nesměl z konkurenčních důvodů zaznít ani název televize, která předešlý kandidátský duel vysílala, takže zkoumání výroku Karla Schwarzenberga bylo neproveditelné), nabídl Karlu Schwarzenbergovi sázku o to, kdo má pravdu.

I toto jednání Miloše Zemana je nutno hodnotit jako podvod, ať již v režimu trestního zákona, či v přeneseném významu jako jednání mající oklamat jiného.

Karel Schwarzenberg také zpřesnil, nikoli po významové, ale formální stránce, svůj výrok o neplatnosti dekretů, který také předešlého dne zazněl.

2) I v další části kampaně pracoval Miloš Zeman výhradně s vlastní nepravdivou interpretací Schwarzenbergových slov, opakuje a rozváděje vlastní výrok, který pronesl rovněž v pořadu TV Prima Family (18. 1.), že takto „mluví Sudeťák, a ne prezident“, neoperoval tedy se skutečnými výroky Karla Schwarzenberga. Jednalo se tedy o sugestivní způsob argumentace, který je v seriózní diskusi nebo u soudu nepřípustný. Protože se jednalo o výrok mající pro kandidáta Miloše Zemana získat během přímého přenosu s velkou sledovaností „body“, šlo o výrok nepoctivý a nečestný, neboť ryze účelový a cíleně orientovaný především na skupinu obyvatel z pohraničního a přilehlého území, kteří se měli kandidátem Schwarzenbergem cítit ohroženi. Stejnou desinterpretaci výroků Karla Schwarzenberga využil potom ve svém vstupu do volební kampaně i Václav Klaus, jakož i někteří další politici. Jednalo se o typický způsob tzv. klamavé argumentace, která interpretuje výroky v opačném či zkresleném gardu a využívá nemožnosti diváka či posluchače si pravdivost výroku ověřit. Jde o sofistickou argumentaci typu: „Tak vy jste řekl“, načež argumentující odpovídá oponentovi na něco, co ten vůbec neřekl. Jestliže se má vést volební boj čestně a poctivě, je takovýto způsob argumentace v naprostém rozporu s kritérii volebního zákona a musí být postihnut sankcí neplatnosti volebního výsledku. V opačném případě ztrácí existence pasáže o pravidlech vedení kampaně v zákoně o volbě prezidenta smysl.

(V této souvislosti stojí za zmínku, že Miloš Zeman si je ve skutečnosti správnosti názorů svého oponenta vědom a sám se během své předešlé politické kariéry (záznam z 23. 10. 1993) vyjádřil podobně jak o dekretech prezidenta Beneše, tak o samotném odsunu – a to nikoli pouze o „divokém odsunu“, kterýmžto vyjádřením se v pořadu Prezidentské finále na ČT dne 24. 1. 2013 snažil své někdejší prohlášení relativizovat).

3) V závěru „Prohlášení ke slovům Karla Schwarzenberga“, které bylo na oficiálních stránkách Miloše Zemana www.zemannahrad.cz zveřejněno dne 20. ledna 2013, se objevila tato slova:

„Dnešní ostrá slova (vztažená k politickému spojenectví Miloše Zemana a Václava Klause – pozn. navrhovatelů) jsou typickou ukázkou odvedení pozornosti od vlastních problémů, kterými zcela jistě nejsou jen Benešovy dekrety. 
Karel Schwarzenberg se v pátečním duelu na Primě například vyjádřil k nacistické minulosti otce jeho manželky. Zlehčujícím tónem a úsměvem řekl, že „někdo má problémy s tchyní, někdo s tchánem“. Cíleně však zamlčel, že i jeho rodiče měli kolem sebe samé nacisty a že dokonce v rodovém sídle, kde pobývá jeho manželka Therese, dosud visí obrazy s hákovými kříži a hajlujícími lidmi (viz. dnešní článek na freeglobe.cz)

Vyzýváme proto občany České republiky, kterým není lhostejná budoucnost této země, aby se od výroků Karla Schwarzenberga, stejně jako prezident České republiky Václav Klaus, distancovali.“

Tento text navrhovatelé zkopírovali (včetně pravopisných chyb) z výše zmíněných stránek dne 1. 2. 2013 – k tomuto datu byl na nich stále vyvěšen, žádná omluva nebo distancující se vyjádření ovšem nikoli, ač se podle médií Miloš Zeman za část citovaného výroku omluvil.

I za situace, kdy se Miloš Zeman částečně omluvil, jeho omluva nemohla vzít zpět působení a vliv na nedeklarovanou část elektorátu, která jeho omluvu neslyšela, či která tuto omluvu nevzala na vědomí, případně která se nechala ovlivnit zbývající částí nepravdivé informace, za niž se Miloš Zeman neomluvil. Je ovšem otázkou, nakolik se lež stává pravdou po omluvě. Tvrzení o nacistech kolem rodiny Karla Schwarzenberga je plivnutím, za něž se Miloš Zeman neomluvil, a již vůbec neuvedl, že rodina Karla Schwarzenberga se naopak postavila nacistům až „do hrdel a statků“.

Adolf Schwarzenberg z vedlejší větve – primogenitury Na Hluboké byl po dobu nacistické okupace v exilu a jeho majetek byl nacisty konfiskován. Jeho syn Jindřich Schwarzenberg, otec Alžběty Pezoldové, byl vězněn v koncentračním táboře.

Proti nacistům se postavili i rodiče Karla Schwarzenberga, Karel VI. Schwarzenberg z orlické sekundogenitury a matka Antonie. Tento Karel Schwarzenberg z orlické větve, (nar. 5. července 1911 v Čimelicích – zemřel 9. dubna 1986 ve Vídni) byl český spisovatel a významný heraldik. Za druhé světové války se aktivně účastnil protinacistického odboje a v jejím závěru, při Květnovém povstání, bojoval proti nacismu se zbraní v ruce. Po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 byl nucen odejít z republiky do exilu. Dodejme, že byl iniciátorem známého prohlášení loyality české historické šlechty prezidentu Benešovi v mnichovských dnech r. 1938. Podobně to bylo s jeho bratrem Františkem, který se účastnil Pražského povstání. Přes tyto zásluhy a silné vlastenecké cítění, které bylo v rodině tradicí, byl majetek primogenitury vyvlastněn zákonem Lex Schwarzenberg z r. 1947, kterým se Miloš Zeman rovněž pokusil dehonestovat Karla Schwarzenberga, ač v celém zákoně není ani slovo o tom, proč k vyvlastnění došlo (stalo se tak na nátlak KSČ, která chtěla vyvlastněním tohoto majetku získat lidi na venkově, ač všichni zaměstnanci schwarzenberské domény stáli věrně na straně Adolfa Schwarzenberga). K té tradici můžeme ještě uvést, že k významným českým vlastencům patřili i prapraděd současného prezidentského kandidáta – Karel III. Schwarzenberg a jeho syn Karel IV. Schwarzenberg. Karel III. patřil společně s Františkem Ladislavem Riegrem a hrabětem Lvem Thunem k hlavním bojovníkům za české státní právo. Byl rovněž členem sboru pro zřízení českého národního divadla v Praze. V říjnu roku 1871 jej velmi zklamal císař František Josef I., který odmítl fundamentální články, jež měly zlepšit postavení českých zemí v habsburské monarchii, a také korunovaci na českého krále. O měsíc později se Karel III. veřejně a rázně přihlásil k historickým právům Zemí koruny české. „Osvědčujeme, pánové, že chceme hájiti práva tohoto a chrániti je budeme, seč nám síly stačí, až do těch hrdel a statků,“ prohlásil na českém zemském sněmu. Karel IV. se pro změnu angažoval v postavení nové budovy Národního muzea na Václavském náměstí v Praze.

Média následně, po výše zmíněné citaci odkazu na text ze serveru freeglobe.cz v prohlášení volebního týmu Miloše Zemana, poukázala na to, že sídlo, o němž je v textu řeč, totiž hrad Hardegg, rodině Schwarzenbergovy manželky už 300 let nepatří.

V pořadu rádia Impuls se Miloš Zeman k citátu vyjádřil slovy:

„Tak pokud toto prohlásil můj volební štáb, tak je férové, jestliže to není pravda, se za to panu Schwarzenbergovi omluvit. Protože šéf, tedy kandidát, odpovídá za vše, a tedy i za každou chybu svého volebního štábu.“

Toto sdělení přitom není jednoznačným distancováním se od lživého výroku, ba ani omluvou v pravém slova smyslu, ale pouhým relativizujícím obecným konstatováním – pokud to není pravda, je férové se omluvit.

K výše uvedenému prohlášení, citovanému na oficiálních stránkách, se vyjádřil i šéf Zemanovy kampaně Vratislav Mynář, a to následujícím způsobem (citát z internetového vydání Lidových novin z 22. ledna 2013):

„Hrad není rodovým sídlem paní Schwarzenbergové. (…) My jsme necitovali mylný zdroj. My jsme citovali zdroj, kterým se to k nám dostalo. To neznamená, že ten zdroj má mylné informace, nebo ne. (…) Zatím, podle informací, které mám, většina z toho pravdou je. Až na tuto drobnou poznámku.“

Tím se však kampaň Miloše Zemana dostala na zcela nepřijatelnou úroveň.

Uvedení lživého výroku, po němž následuje dílčí omluva, způsobí škodu, která se ani omluvou nijak nesnižuje.

Prohlášení – byť zpětně částečně relativizované – bylo záměrně využito k tomu, aby pozornost veřejnosti směřovalo k difamačním textům novináře Adama B. Bartoše a informačně nekorektním serverům freeglobe.cz a parlamentnilisty.cz (freeglobe je se serverem parlamentnilisty.cz propojen), čímž se tyto lživé a útočné informační zdroje staly regulérní součástí kampaně Miloše Zemana.

Texty Adama Bartoše (a dalších publicistů na zmíněných serverech) jsou už přímým útokem na Karla Schwarzenberga. Obsahují směs konspiračních teorií a lživých, polopravdivých a zčásti i pravdivých informací v kombinaci, která čtenářům bez historické erudice a rozhledu neumožňuje odlišit pravdu od lži. Jsou také otevřeným nactiutrháním a dle názoru navrhovatelů naplňují i znaky šíření poplašné zprávy a podněcování národnostní a sociální nenávisti.

Prezentace v oficiální kampani Miloše Zemana pomohla těmto textům ke zviditelnění a částečné legitimizaci (v době, kdy tým Miloše Zemana publikoval své vyjádření, už masivně kolovaly v e-mailové korespondenci a jen sami navrhovatelé je nevyžádaně obdrželi elektronickou poštou minimálně čtyřikrát, z toho dvakrát bez uvedení autora). Materiály se tak staly předmětem masové volební propagandy, vedle které se podmínka čestnosti a poctivosti doslova vytrácí. „Co nezakazuje zákon, zakazuje stud“, řekl římský myslitel Annaeus Seneca. Výše uvedenou lživou propagandu tak zakázal nejen zákon v § 35, odst. 2 volebního zákona; stud však, zdá se, zůstává v kampani prázdným pojmem.

Zmíněné texty jsou zcela nepřijatelnou formou kampaně a pro odpůrce Karla Schwarzenberga se staly zhusta využívanou zásobárnou ideologických mystifikací. Nepřijatelné je ovšem i to, že odkaz na ně je k dnešnímu dni (1. 2. 2013) nadále – bez omluvy či komentáře – součásti oficiálního volebního webu Miloše Zemana, což je ve zřejmém rozporu s čestností a poctivostí.

Jaký praktický efekt ale uvádění prezidentského kandidáta Karla Schwarzenberga do souvislosti s nacismem (a Berndem Posseltem, ztělesňujícím symbol hrozby „sudetských Němců“ – viz dále) mělo, dokládají průzkumy a četná interview s voliči. Druhý den druhého kola prezidentské volby, v sobotu 26. ledna, přinesly Lidové noviny reportáž z předešlého volebního dne. V článku Miloše Šenkýře na straně 4 „Dilema v Želivsku: tyhle nechtěl nikdo“, je citován starosta obce:

„Za války právě tady ve škole Němci část Čechů internovali do sklepa. Bez ohledu na to, že je doma čekaly děti. Třeba tříměsíční dítě tenkrát umřelo hlady. To se v takové obci, jako je naše, nezapomíná.“

Citát starosty je uvozen poznámkou: „Popis vylidnění nahradí čtyři slova: Želivsko bylo součástí Sudet. To je možná i jednou z příčin, proč obec zasáhly při kampani debaty o Benešových dekretech a odsunu.“

4) Dne 20. ledna 2013 bylo na internetu publikováno prohlášení „Vlasteneckého fóra“, v jehož textu například stojí: „Jsme uskupením dobrovolných, nestranických a nezávislých občanských sdružení, jejichž stěžejním posláním je přispívat k rozvoji České republiky v duchu humanitních radic zakladatelů našeho státu – T. G. Masaryka, E. Beneše a M. R. Štefánika – a zásad Charty lidských práv. Usilujeme mj. o posilování národní hrdosti a vlastenectví. (…) Nemůžeme se složenýma rukama přihlížet, aby se prezidentem, který je současně vrchním velitelem Armády České republiky stal Karel Schwarzenberg, člověk, jenž například o odsunu Němců z našeho pohraničí, o němž rozhodly vítězné mocnosti na konferenci v Postupimi, hovoří jako o vyhnání. Podivná role je rovněž jeho v omluvě sudetským Němcům po listopadu 1989.“

Celý text je uveden na stránkách www.zasvobodu.cz/news/prohlaseni-vlasteneckeho-fora a jsou pod ním uvedeny následující organizace:

Český svaz bojovníků za svobodu, Sdružení Českého národního povstání-ČSBS, Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých, Společnost Ludvíka Svobody, Svaz vojenských veteránů ČR, Slovanský výbor ČR, Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Klub českého pohraničí, Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, Sdružení zahraničních vojáků II. světové války, Rada seniorů České republiky, Společnost Edvarda Beneše, České národní listy a Křesťansko-sociální hnutí.

O dva dny později, 22. ledna, se v Praze konala společná tisková konference, na níž se prohlášení dostalo širší publicity a jíž se dle pozvánky měli zúčastnit zástupci těchto organizací:

Český svaz bojovníků za svobodu, Sdružení Českého národního povstání, Sdružení osvobozených politických vězňů, Společnost Ludvíka Svobody, Svaz vojenských veteránů ČR, Slovanský výbor, Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, Sdružení zahraničních vojáků II. světové války a Rada seniorů České republiky.

Pozvánka na tiskovou konferenci je rovněž umístěna na webu www.zasvobodu.cz. Pod pozvánkou ovšem není podepsána žádná ze zúčastněných organizací, ale Hana Burianová, mluvčí prezidentské kampaně Miloše Zemana, což poněkud zpochybňuje prezentovanou spontánnost celé aktivity. (Připomíná to kupříkladu známé Prohlášení 99 pragováků, kteří se vydávali za celý český národ a kteří pozvali sovětská vojska okupovat Československo.)

Předkladatelé tohoto podání namátkou kontaktovali zástupce Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel na kontaktním telefonu uvedeném na webu této organizace; zástupkyně organizace nevěděla nic ani o prohlášení vlasteneckého fóra, ani o tiskové konferenci. Na žádost o vysvětlení uvedla, že jejich organizace „má nějaké kolektivní členství“, a byla tedy k nějaké aktivitě zřejmě automaticky připsána. Tedy další aspekt volební kampaně, který nese výrazně manipulující rysy. Vehemence, s níž se tato iniciativa vedrala do médií, poněkud zastínila fakt, že celá stojí opět na účelově posunuté interpretaci výroků Karla Schwarzenberga.

5) Nacionalistický aspekt kampaně se projevil také v letácích, jimž dominoval text: „Kdo nevolí Zemana, není Čech“, které vydala SPOZ, a dokonce je podle zjištění novinářů (duel Radiožurnálu, středa 23. ledna) distribuovala i v některých domovech důchodců, tedy mezi populací, která je vůči manipulaci „národními“ tématy a priori velmi citlivá.

Miloš Zeman v přímém přenosu duelu Radiožurnálu leták komentoval pouze slovy, že větu „Kdo nevolí Zemana, není Čech“ „považuje za hloupou“, k samotnému obsahu ani ke způsobu distribuce se nevyjádřil, ani se od letáku nijak nedistancoval.

K tématu se v tisku vracely např. Lidové noviny (zdroj: http://www.lidovky.cz/kdo-nevoli-zemana-neni-cech-burcuje-letak-duchodce-fvz-/zpravy-domov.aspx?c=A130123_180550_ln_domov_spa):

„Zatímco jedna část letáků vyzdvihuje klady Miloše Zemana, druhá část ostře kritizuje Karla Schwarzenberga. Některé výtky přitom čtenářům podsouvají obavy, které se neopírají o pravdivé výroky. Tak například: ‚Dožaduje se (Schwarzenberg) restitucí svých feudálních držav, tedy chce, abychom mu platili nájem a pracovali na něj,‘ straší seniory text.“

(I zde jako u celé kampaně se cíleně zneužívá nevědomosti voličů o dvou větvích rodu Schwarzenbergů, o větvi Na Hluboké (primogenitura) a druhé Na Orlíku (sekundogenitura). S odkazem na text shora je zbytečné uvádět znovu zásluhy tohoto rodu o český stát. Nebylo mezi historickou aristokracií příkladnějších vlastenců, než byli Schwarzenbergové. – Pozn. navrhovatelů)

Text Lidových novin dále pokračuje:

„V jiném bodě se připomíná, že Schwarzenberg hlasoval pro schválení církevních restitucí. V závorce pak leták opět straší: co když stejným způsobem bude prosazovat navrácení majetku po válce odsunutým občanům německé národnosti?

Další výroky o Schwarzenbergovi z letáku:

Souhlasí, aby i základní zdravotní péče byla poskytována občanům za předražené platby.

Odmítá cokoliv dělat proti korupci v naší zemi.

Podílel se na schválení „důchodové reformy“, na kterou většina občanů doplatí.

Ve státních lesích na Šumavě je zastáncem kůrovce, ve svých soukromých lesích ho likviduje.“

I tyto výroky jsou nepravdivé, či přinejmenším zavádějící.

6) V úvodu pořadu Prezidentské finále na ČT (čtvrtek 24. 1. – 1, 6 miliónu diváků) byl Miloš Zeman konfrontován se svými výroky o tom, že sudetoněmecký landsmanšaft měl ústy svého představitele, europoslance Bernda Posselta, vyjádřit v deníku Süddeutsche Zeitung podporu Karlu Schwarzenbergovi. Sám Posselt ve svém prohlášení jakékoli podobné vyjádření popřel a ve zmíněném německém deníku žádný podobný text publikován nebyl. Miloš Zeman poté své tvrzení opravil s tím, že informace čerpal ze „seriózního, byť internetového“ periodika Britské listy. Ovšem dokonce i Britské listy, jejichž validita coby seriózního zdroje je přinejmenším sporná, následující den popřely, že by v souvislosti s prezidentskou kampaní nějaké prohlášení Bernda Posselta zveřejnily – odhalení této lži Miloše Zemana však opět proběhlo až se zpožděním, den po televizním duelu.

7) Dalším výrazným prvkem, který dle našeho názoru porušuje zákon o přímé volbě prezidenta hned v několika ohledech, je celostránkový inzerát, který byl, bez uvedení zadavatele a zpracovatele, zveřejněn ve čtvrtek 24. a v pátek 25. ledna v deníku Blesk – a který navíc umocňuje dopad lži z televizní debaty popsané v předcházejícím bodě.

Pod nadpisem „NEVOLTE Karla Schwarzenberga“ a přeškrtnutým kandidátovým portrétem jsou uvedeny čtyři body, všechny nepravdivé či zavádějící – v následujícím textu jsou vyznačeny tučně:

řekl, že by měl být prezident Eduard Beneš podle dněšních zákonů postaven před Haagský tribunál pro válečné zločince
(jak uvedeno výše, takový výrok od Karla Schwarzenberga nezazněl – zaznělo pouze to, že činy z roku 1945 by dnes byly posuzovány jako hrubé porušení lidských práv a tehdejší vláda, včetně prezidenta Beneše, by se asi ocitla před zmíněným tribunálem, nikoli to, že by Edvard Beneš měl dnes být tímto tribunálem souzen)

děkuje za podporu představiteli Sudetendeutsche Landsmannschaftu Berndu Posseltovi
(z úst Karla Schwarzenberga žádné poděkování Berndu Posseltovi nezaznělo)

považuje poválečný odsun Němců za nespravedlivý, aniž bere na zřetel mnichovský diktát, okupaci Československa a statisíce českých obětí II. světové války
(žádné dohledatelné vyjádření Karla Schwarzenberga nebagatelizuje válečné utrpení českého národa)

považuje „Benešovy dekrety“ za neplatné a tím připravuje půdu pro vrácení majetku potomkům válečných zločinců
(aktuální právní neúčinnost dekretů je – navzdory terminologickým sporům – obecně nezpochybňovanou skutečností a s rizikem navracení majetku – tím méně navracení majetku potomkům válečných zločinců – nijak nesouvisí. Samo takové tvrzení se zdá naplňovat rysy šíření poplašné zprávy.)

8) Za další prvek nečestného a nepoctivého vedení kampaně považujeme inzerát publikovaný týmem Miloše Zemana v samém závěru kampaně, kde pod výrazným nápisem „Volte Zemana“ figurují fotografie dvou do druhého kola nepostoupivších, nicméně vlivných prezidentských kandidátů, Jana Fischera a Vladimíra Franze. Ani jeden z těchto kandidátů nedal svým voličům přímé doporučení k volbě Miloše Zemana; oba se vyjádřili pouze v tom smyslu, že sami dají Miloši Zemanovi svůj hlas. Pod fotografií sice je drobný text „Děkuji za váš hlas“, ale při běžném čtení vyvolává inzerát dojem, že na straně Miloše Zemana stojí – či by stát měli – i lidé, kteří v předešlém kole tvořili voličskou základnu J. Fischera a V. Franze. Vladimír Franz proti zveřejnění své fotografie v daném kontextu výslovně protestoval.

9) Za nepoctivou a vlivnou součást kampaně považujeme také angažmá rodiny současného prezidenta Václava Klause v kampani – publikované nesprávné historické závěry syna Václava (blog diskutovaný v pořadu 20 minut s Martinem Veselovským na ČRo 1 dne 17. ledna 2013), oficiální (i neoficiální) vyjádření podpory samotného prezidenta – nepřijatelnost vyjádření, v němž se Václav Klaus jako současná hlava státu ostře ohradil vůči údajným Schwarzenbergovým výrokům (které mu „nikdy nemůže prominout“), spočívá v tom, že napadané výroky Karel Schwarzenberg nepronesl a postoje, za něž byl kritizován, nezastává, a konečně xenofobii podporující prohlášení Livie Klausové (pořad TV Prima Family 18. 1.) o tom, že si nepřeje, aby po ní na Pražský hrad přišla „první dáma, která bude mluvit jenom německy“. K tomu dodejme, že manželka prvního prezidenta ČSR Charlotta Garrigue Masaryková mluvila jenom anglicky.

I další vyjádření prezidenta Klause pronesené na podporu prezidentského kandidáta Miloše Zemana je – ač mimo svůj situační kontext může působit neutrálně – přinejmenším nekorektní: ve finále volby, kde proti sobě stojí pouze dva kandidáti, falešně sugeruje, že Karel Schwarzenberg do této země nepatří a není její součástí:

„Mně jde prostě o to, aby se prezidentem stal člověk, který patří do této země, který je součástí této země, který tady strávil svůj život, období těžká, lepší, nejlepší, horší.“
(vyjádření ze čtvrtka 17. ledna)

10) Za nepoctivou a přitom vlivnou součást kampaně považujeme rovněž vyjádření neúspěšného kandidáta z prvního kola prezidentské volby Jana Fischera, který zopakoval a rozvinul Zemanovu nepravdivou interpretaci výroků Karla Schwarzenberga:

„Nemohu podpořit ministra zahraničí, který de facto srovnal prezidenta Beneše s válečnými zločinci souzenými mezinárodním tribunálem v Haagu. Takový výrok z úst prezidentského kandidáta vážně podkopává mezinárodní postavení České republiky a poškozuje její dobré jméno.“
(zpravodajský web ČT, 21. ledna 2013)

 

11) Během přímého přenosu debaty mezi finalisty prezidentské volby (debata byla vysílána TV Prima Family dne 18. ledna) Miloš Zeman jakoby žertem pronesl vulgární slova o rozdílech mezi zemany a knížaty, přičemž se nikoli nepřímo, ale zcela explicitně pokusil zesměšnit svého protikandidáta poukazem na údajnou degeneraci šlechty. Jeho výrok lze chápat i jako narážku na artikulační handicap Karla Schwarzenberga – podobná vyjádření je třeba odsoudit jako zavrženíhodná a nepřípustná (jak by byl hodnocen kupříkladu výsměch člověku, upoutanému na invalidní vozík?).

Stejně tak považujeme za důležité připomenout – v mnoha ohledech zástupnou – situaci, která nastala v závěrečném prezidentském duelu vysílaném Českou televizí ve čtvrtek 24. ledna. Miloš Zeman, namísto odpovědi na dotaz paní Věry Čáslavské – proč se obrátil jako prezidentský kandidát s žádostí o podporu na KSČM – tazatelce odvětil, že ona dala svou medaili Alexandru Dubčekovi. Na jiném místě svého podání hovoříme o tom, že Miloš Zeman ve velmi sledovaných živých debatách nerespektoval pravidla diskuse a vyvolával v divácích falešný dojem uváděním nepravdivých výroků. Jiným projevem nerespektování pravidel je vyhýbání se odpovědi na nepříjemné otázky prostřednictvím útoku na tazatele. Jakkoli se tato záležitost (a četné další, jí podobné) může jevit jako marginální, v kontextu kampaně jde o další prvek mající charakter nečestného a nepoctivého jednání.

12) Nečestných a nepoctivých prvků lze v předvolební kampani Miloše Zemana nebo ve prospěch Miloše Zemana nalézt velké množství, za nečestný považujeme ovšem už samotný princip, na němž byla tato kampaň založena – totiž podněcování národnostní a sociální nesnášenlivosti a umělá polarizace, často za využití výslovně lživých prostředků. Výčet, který byl v tomto podání až dosud uveden, není ani zdaleka vyčerpávající, jmenovat lze i řadu dalších příkladů:

  • poukazování na asociálnost Karla Schwarzenberga (údajné vyhoštění uživatelů a obyvatel zámku v Čimelicích, z něhož byl Karel Schwarzenberg nepravdivě obviněn v debatě 22. 1.),
  • vyhrocování vztahu mezi venkovem a „Prahou“ („Nedovolte, aby dalšího českého prezidenta zvolila pouze Praha“ – oficiální leták občanům), mezi různými sociálními vrstvami („poctivými lidmi žijícími ze mzdy či starobního důchodu“ a lidmi z „pražských salónů“ – druhý TV spot Miloše Zemana),
  • tvrzení, že v případě zvolení Karla Schwarzenberga se na Hradě ocitne Miroslav Kalousek, v součinnosti s odborovými svazy nesmyslně používané jako zástupný symbol asociálnosti a ožebračování sociálně slabých (billboardy STOP Kalouskovi na Hradě – volte Zemana), a vůbec pojímání prezidentské volby jako svého druhu referenda o spokojenosti s vládou (billboardy STOP Nečasově vládě – volte Zemana, které navíc voličům slibují výsledek, jenž je mimo pravomoc prezidenta ČR).
  • Ve své kampani Miloš Zeman v několika případech prokazatelně uváděl nepravdivé nebo zavádějící údaje také o své osobě a vlastním politickém působení – ať šlo o roli v privatizaci Mostecké uhelné, o současný vztah k bývalému šéfovi svých poradců Miroslavu Šloufovi nebo o okolnosti a vyústění akce Olovo.

 V.

Závěrem

Jsme přesvědčeni, že způsob, jakým byla kampaň vedena, ovlivnil výsledek druhého kola prezidentské volby zásadním způsobem. Důležitou roli sehrála argumentace založená na nacionalismu a xenofobii a argumentace vzbuzující obavy z majetkových nároků odsunutých sudetských Němců. Tento předpoklad lze doložit například výrazným mezikolovým nárůstem hlasů, které Miloš Zeman získal v pohraničních oblastech, kde je otázka poválečného odsunu nejcitlivější, ale kampaň, vedená způsobem, jenž dle našeho názoru porušuje ustanovení zákona, byla natolik frontální a mnohovrstevná, že její výsledek nelze redukovat pouze na nacionalistická témata a pouze na oblast pohraničí. Navíc dopad způsobu, jakým byla kampaň vedena, zejména posílení nacionalistických předsudků a zásah do společenského a občanského smíru, bude ve společnosti přetrvávat dlouho poté, co byla volební kampaň ukončena.

Prezident České republiky je vrcholným představitelem státu a je, dle textu prezidentské přísahy, povinen ctít zákon. Domníváme se, že zákon je třeba ctít už během procesu, který k volbě do této funkce vede, a že uznání výsledků druhého kola volby by za stávajících okolností vedlo k legitimizaci nečestných a nepoctivých metod coby přijatelných a tolerovatelných prostředků pro dosahování politických cílů, a rovněž k devalvaci hodnot, jež úřad prezidenta ztělesňuje.

Proto navrhovatelé s poukazem na výše uvedené skutečnosti navrhují, aby Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci jejich podání takto:

Volební kampaň před druhým kolem prezidentské volby porušila zákon o volbě prezidenta republiky.

Zákon byl porušen způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby prezidenta republiky.

Druhé kolo volby prezidenta republiky, jež proběhlo ve dnech 25. a 26. ledna 2013, je neplatné.

Podpisy navrhovatelů:

 

 

V Praze dne 4. února 2013