Úvodem

Tyto stránky vznikly počátkem února 2013 v reakci na kampaň Miloše Zemana před druhým kolem prezidentských voleb. Jeho kampaň byla vedena nejen v rozporu se slušnými mravy, ale také v rozporu s ustanoveními zákona o přímé volbě prezidenta – a tak jsme se rozhodli podat k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS) podnět na zneplatnění výsledku druhého kola prezidentské volby.

Tento úmysl – spolu se svým rozhořčením nad okolnostmi volby – jsme tehdy ventilovali v e-mailovém dopisu přátelům. Dopis se k našemu překvapení spontánně rozšířil i mimo okruh našich známých a dostali jsme na něj mnoho souhlasných odpovědí – dokonce i od lidí, s nimiž jsme se osobně nikdy nesetkali.

Mnozí z nich projevili zájem obrátit se s volební stížností na NSS také, ale nebyli si jisti procesním postupem ani formálními náležitostmi – abychom jim tento proces usnadnili, založili jsme tyto webové stránky, kam jsme, mimo jiné, umístili i text své vlastní stížnosti a rozhodli jsme se, že zde zveřejníme také výsledné soudní rozhodnutí a vůbec všechno, co bude v této věci nového.

Nejvyšší správní soud veškeré volební stížnosti – tedy včetně té naší – nakonec zamítl; s argumenty, jimiž své rozhodnutí odůvodnil, jsme ale nemohli souhlasit (podrobněji viz Poznámky k rozhodnutí NSS), a tak jsme jeho verdikt napadli ještě u Ústavního soudu. Učinili jsme tak prostřednictvím advokáta, Mgr. Davida Strupka, neboť podání k Ústavnímu soudu už je možné pouze prostřednictvím kvalifikovaného právního zástupce.

Leckomu může naše snažení připadat jako přepjatost – slýcháme, že podobné protesty stejně nic nezmění a ničemu nepomohou a že politiku zkrátka není možné dělat v rukavičkách.  Nemyslíme si to. Rezignovat na slušnost a poctivost znamená vydat se na cestu do pekel. Platí to v „normálním“ životě stejně, jako v politice – a úřad prezidenta není výjimkou. Naopak: prezident by – jakkoli to třeba zní utopicky, zejména s vědomím, kdo na hradě seděl posledních deset let a kdo tam sedí nyní – měl být i určitou morální autoritou, člověkem, který stojí nad politikařením a mocenskými zájmy.

Ať už ale vnímáme funkci, význam a prestiž prezidentského úřadu jakkoli, jako občané máme právo požadovat, aby jej zastával někdo, kdo sám ctí zákony, mluví pravdu a nenadřazuje vlastní zájmy zájmům státním a veřejným.

To všechno Miloš Zeman nedělal a nedělá. NSS sice ve svých usneseních konstatoval, že Zeman ve své kampani lhal (a v souvislosti s inzerátem v deníku Blesk, jež byl součástí kampaně ve prospěch Miloše Zemana, soud dokonce shledal, že „intenzita porušení volebního práva (…) je bezesporu mimořádně velká“), nicméně dospěl k fakticky nepodloženému závěru, že celkový výsledek volby nic z toho ovlivnit nemohlo.

Miloši Zemanovi se tak lež znovu osvědčila jako účinný prostředek k dosažení vytčeného cíle (viz text z časopisu Respekt) a přemýšlivější část naší malomyslné společnosti se jen mohla znovu utvrdit v přesvědčení, že slušnost se nevyplácí.

Miloš Zeman se zatím snaží dál posilovat svůj vliv, opíraje i silně nestandardní kroky o mandát, který mu, podle proklamací lidí z jeho okolí, dává fakt, že byl zvolen v přímé volbě. Tato rétorika, vykreslující jej jako tribuna lidu, ovšem opomíjí jak skutečnost, že se Miloš Zeman ke svému volebnímu výsledku dobral za porušení zákona, tak fakt, že mu svou podporu dala pouhá třetina oprávněných voličů.

Pokud by volební klání bylo proběhlo v souladu se zákonem, nezbylo by nám, než se výsledkem volby smířit a akceptovat jej; k tomu však za daných okolností ochotni nejsme. V dané situaci se toho sice nedá udělat mnoho, rozhodli jsme se ale udělat všechno, co jako občané udělat můžeme. V každém případě nás budou zajímat argumenty, jimiž Ústavní soud své rozhodnutí podloží.

Jiří a Markéta Královcovi, 9. července 2013